Milada s manželem byli nesmírně šťastni, když se dozvěděli, že se jejich jediná dcera bude vdávat a současně, že čeká miminko. Těšili se na velkou svatbu, o které jejich dcera mluvila již od puberty, a proto byli v počátku v šoku, když se dozvěděli, že se bude jednat jen o skromný obřad s obědem. “Viděli jsme, že je však dcera šťastná a vzhledem ke svému stavu to i vítá, tak jsme na tom neshledali nic vážného, a to byla chyba”.
Na svatbě měla Milada možnost se seznámit nejen s rodiči partnera, ale také s jejich kamarády a známými. “Šokovalo nás, jakým způsobem strana ženicha hovoří o ženách a o tom, jak se k nim chovají. Rychle jsme pochopili, že dcery budoucí muž pochází z rodiny, o které se někdy říkalo, že muži v ní nejdou pro ránu daleko. Tehdy jsem tuhle obavu zaplašila, mladí vypadali spokojeně, dcery muž byl milý, šikovný a pracovitý.” Této myšlenky se Milada držela, i když si dcera občas postěžovala, že si její manžel občas v hospodě pořádně přihne, ale to prý u nich na vesnici dělají skoro všichni. I po sérii Miladiných zvědavých otázek dcera tvrdila, že se umí o rodinu postarat a nic jim nechybí.
Obavy se Miladě začaly pomalu potvrzovat ve chvíli, kdy k ní dcera přišla a byla silně nalíčená. “Mně se zdálo, že pod vrstvou líčení skrývá nějakou modřinu. Citlivě jsem se jí zeptala, proč je tak nalíčená, odpověděla že se jí zhoršila pleť, že má silné akné , takže to maskuje. Takové vysvětlení mi však nestačilo, ostatně se nám s manželem zdálo, že poslední dobu je nějaká zamlklá a smutná, dokonce bych řekla, že se již tak často nevídáme, méně nám volala, odcizila se”, líčí Milada.
Podezření na špatné chování manžela k jejich dceři se potvrdilo, když Miladu vzbudil v noci naléhavý zvonek. Šla otevřít a ve dveřích uviděla svou dceru s vnukem v náručí a s obličejem plným modřin. Její obavy se naplnily, její manžel ji bije. Zbytek noci pak strávily nad dceřiným vyprávěním, co si od svatby musela zažít. “To nejhorší však teprve přišlo, ráno dcera vstala, nakrmila a oblékla vnuka, a šla zpátky domů. Přemlouvala jsem ji, aby u nás zůstala, že máme místa dost, rozvodové papíry vyřídíme a bude mít zase klid. Odpověděla, že je to její manžel, že je většinou hodný a že se jinak mají dobře”, uzavírá Milada.
A co byste dělali vy? Řešili byste dceřinu situace dále?