1. „Pořád kvůli tobě brečím.“
Musíte si uvědomit, že pro nemocné osoby je odhalení rakoviny mnohem větší šok než pro osoby blízké. Samozřejmě, že je to pro vás stresující situace, ale musíte to být právě vy, kdo nemocného člověka podpoří.
2. Vůbec nic
Je pravda, že je velmi složité najít slova, která nemocnému člověku řekneme. Ale nesmíme prostě mlčet. Nikomu tím nepomůžete, ani jemu a v neposlední řadě ani sobě. Musíte v sobě překonat tu bariéru a začít mluvit. Prostě mluvte jenom tak, jako by se nic nestalo. Nemocný alespoň na chvíli zapomene na své problémy.
3. „Jsi tak statečná!“
Často je rakovina označována za něco jako bitvu, kterou je třeba vyhrát. Mnoho z nich toto označení nabudí, nicméně jsou mezi nimi i takoví, kteří se cítí moc slabí a taková věta je ještě více odradí, protože se stateční opravdu necítí.
4. „Vím o někom, kdo měl rakovinu a teď je úplně v pohodě.“
Je nad slunce jasné, že každá rakovina je odlišná. Proto povídat o někom, kdo přežil rakovinu je zcela zavádějící. Mohl mít úplně jinou fázi či vývoj nemoci, i když se třeba vyskytovala na stejném místě. Proto je naprosto zbytečné něco takového vzpomínat.
5. ,,Řekni si, kdyby bylo něco, s čím ti mohu pomoci“
Jak byste chtěli takhle vážně nemocným lidem pomoci? I kdyby náhodou na něco přišli, stejně si o pomoc neřeknou, protože ví, že by to byla pouze náplast na bolístko, která se brzo rozmočí a sama se za chvíli odlepí. A to rozhodně sílu nedodá.
6. „Proč o tom nechceš mluvit?“
Nenuťte nemocné o svém trápení mluvit. Třeba pouze tak zapomenou alespoň na chvíli na to, co špatného se jim děje. Pokud jim to budete neustále připomínat a pořád o tom chtít mluvit, může se stát, že ten dotyčný maximálně upadne do depresí.
Autor: Dagmara Novotná