Ztráta živitele rodiny negativně otřásne celou rodinou nejen po psychické stránce. Materiální stránka může utrpět mnohem více. V jednu chvíli ztratíte půdu pod nohama a můžete jen doufat, že se brzy všechno zlepší. Ve většině případů je tu v této situaci připravena závěť, díky které se veškeré finance převedou na blízkou osobu, tedy manželku, dospělé děti, blízké příbuzné. A k tvorbě závěti je potřeba přistupovat zodpovědně. Ale co se stane, když žádná poslední vůle není nebo lépe řečeno není v ní nic pro Vás?
Toto je příběh ženy, která náhle ztratila svého manžela.
První setkání
První setkání naše setkání proběhlo už v dětství. Bydleli jsme ve stejném městě, dokonce ve stejné čtvrti a studovali stejnou školu. On byl o dva ročníky výše, ale vlastně jsme o sobě moc nevěděli. Kdo by tušil, že v budoucnu si budeme tak blízcí.
Po základní škole se naše cesty vyvíjely různým směrem. On byl velkým nadšencem do technologií, tak začal studovat polytechniku a já nastoupila na pedagogickou školu. Vzpomínám, jak vždy něco rád opravoval, pájel a řešil různé mikroobvody. To já tenkrát potřebovala umění, věnovala jsem se hudební nauce. Ale i přes naše rozdíly nás to k sobě táhlo.
První naše setkání proběhlo na oslavě narozenin společné kamarádky. Vše se tenkrát zdálo jednoduché. Jen jste přišli, předali dárek a byli na večírku a nebylo těžké si rozšířit okruh svých přátel. A ten večer to byl právě Kolja, kdo si se mnou jako první začal povídat a nakonec mě i doprovodil domů.
Počátky našeho vztahu
Počátek vztahu je krásná záležitost. Vše je tak snadné a zábavné. Celé hodiny jsme si povídali, procházeli se a zjišťovali o sobě vše, co se dalo. Vzájemně jsme se podělili o to, co nás baví a zajímá. On byl v té době tak bezstarostný, ale přesto měl skvělé vychování a vzdělaní.
A netrvalo to dlouho a asi po deseti měsících vztahu jsme se vzali. Byl skvělý manžel, dával mi vše a po ničem jiném jsem netoužila. Vlastně mě to ani nenapadlo.
První změna přišla s narozením naší dcery, kdy jsme si uvědomili, že už nemůžeme být tak lehkovážní. Tak jsem si i já začala hledat nějakou slušnou práci a Kolja se rozhodl pro změnu odvětví, ve kterém se pohyboval, protože tenkrát to bylo tak, že i když jste byli odborníkem v oboru, plat nebyl nijak vysoký. A my potřebovali zajistit naši rodinu, takže exaktní vědy musely zůstat koníčkem a manžel se rozhodl, že začne podnikat.
Jeho podnikání znamenalo, že co nejvýhodněji nakoupil a pak dráž prodával. Následně jsem i já začala svému muži pomáhat, abychom si co nejlépe mohli vydělávat na naše živobytí. Tak to chodilo, každý jsme se báli, že ztratíme to, co jsme právě získali.
Takto to bylo další dva roky než se nám narodil syn. Tenkrát už jsme si více uspořádali své životy, byli jsme rychlejší a dokonce jsme si založili vlastní firmu. Skvělé bylo, že jsme si dokonce mohli dovolit plenky z dovozu. Těch byl tenkrát velký nedostatek. V té době se nám konečně trochu ulevilo.
Kariérní postup
Postupně se všechno zlepšovalo. Jak děti rostly, mohli jsme si dovolit dovolenou v zahraničí, návštěvy v restauracích. Nakonec se dcera i syn osamostatnili a začali si budovat svoji rodinu. V té době už jsem chodila na koncerty v krásných šatech z cizích zemí a Kolja si našel koníček v jízdě na čtyřkolce a lovu ryb. Cítila jsem se, že opravdu žiji naplno.
Jenže v té době můj manžel začal mít nepříjemný kašel. Z počátku jsme tomu nevěnovali zvláštní pozornost, ale pak jednoho dne musel být hospitalizován. Domů už se bohužel nikdy nevrátil.
Milovaný otec a manžel nás opustil, bylo to hrozné. Soustrast nám přisla vyjádřit rodina i přátele. Byla to strašná ztráta, která nás stála mnoho slz a bezesných nocí. Ale pak přišla na řadu poslední vůle a to, co bylo v ní, nás šokovalo.
Poslední vůle
Kolja už předem tušil, že s ním není něco v pořádku a připravil pro mě a mé děti dopis na rozloučenou a uložil ho u svého právníka. Zazněly tam krásné věty, že nás všechny miluje, jak mu na nás velice záleží a vzpomínal na důležité okamžiky jeho života. Ale co přišlo pak, to bylo šílené. Někdy zjistíte, že ačkoli jste s člověkem žili řadu let, vlastně o něm mnoho nevíte. Toto byl ten případ.
Začalo to omluvou dceři, že jí nic neodkázal, protože podle jeho slov má skvělého manžela a je zajištěná. Synovi sdělil, že mu bylo dáno skvělé vzdělání, ty nejlepší znalosti a dnes si vydělává hezké peníze, proto to jistě také pochopí. Pak přišla řada na mě.
Ani já jsem nebyla ušetřena. Má polovina našeho společného podniku mi zůstala, ale její zbytek a jeho další prostředky byly určeny pro úplně cizí ženu. Vůbec jsem nechápala, co se to děje. Můj manžel odkázal vše ženě, o jejíž existenci jsem vůbec netušila, ale mám to chápat, protože dle jeho slov ty peníze potřebuje více.
Společné setkání
Nakonec jsem se s tou ženou, Eva se jmenuje, setkala. Bylo vidět, že se mnou nemá zájem mluvit a vlastně jsem se nedozvěděla vůbec nic. Ale najednou mi došlo, jak skutečně trávil Kolja čas, co se skrývalo za jeho setkání s přáteli nebo kam skutečně jezdil, když jezdil “na ryby.”
Co bude dál?
Nerozumím tomu. Žila jsem s ním, důvěřovala mu a myslela jsem si, že i on je ke mě otevřený a upřímný. Jenže teď po něm vše získá nějaká cizí žena a já i naše děti nedostaneme nic. Snažím se to pochopit, ale je to těžké. Třeba jeho morálka ho k tomu donutil, ale nechápu, proč tedy nechtěl už dříve žít odděleně, když nakonec zvolil takto.
A co bude dál? Jako nejlepší řešení vidím dát celý případ k soudu. I když nejspíš nedostanu nic zpátky, aspoň dostanu nějaké odpovědi, jako kdo ta žena skutečně je a jaká je historie vztahu s mým manželem.